Co udělá jedno gesto

sobota 2. březen 2013 15:14

Asi ten pocit znáte, mluvím teď ke čtenářkám (čtenáři ale také mohou pokračovat v četbě, pokud se odváží), ten nezvyklý, cizí, ale příjemný a osvěžující pocit, když vám muž podrží dveře. Nebo pomůže do kabátu. I když na to sobě máte vytahaný svetr a džíny, připadáte se jako dáma z první republiky. Alespoň já ano.

Vždy si tu chvíli užívám. Také se při ní malinko bavím. Vidím, jak si muži připadají trochu nesví, jako by zpívali před plným sálem (pro zpěváky, zvlášť operní, bych samozřejmě musela najít jiný příměr, leč naneštěstí mi dveře nějaký tenor ještě nedržel, ale nikdy neříkej nikdy). O to víc však takové gesto oceňuji.

Ale i tak je to pro mě řekněme svátek. Ne, že bych se musela tak často zápasit s těžkými dveřmi sama, většinou se nějaký hrdina najde, vždy mě to ale utvrdí v pocitu, že přeci jen mužům koluje v žilách „džentlmenství“.

 Je to povzbuzující. Asi bychom to však měli pomalu začít chránit jako ohrožený druh, neboť je možné, že přehnaně feministické názory zvítězí nad zvyky, které byly právě ve zmíněné první republice samozřejmé a nyní se i kvůli tomu na éru ve dvacátých a třicátých letech vzpomíná s jednostrannou nostalgií a slzou v oku.

Teď si o mě odvážný čtenář, který vydržel číst až sem, pomyslí, že jsem staromódní a zpátečnická. Vůbec ne. Ale tolik oblíbená nezávislost a samostatnost má dvě strany mince. Mohla bych tu psát dlouhé statě o feminizaci, což teď nemám v úmyslu. Jasné však je, že žena není muž, ať si na něj hraje sebevíc, a mohli bychom si to již uvědomit.

Říkám si, kdyby se tak vrátily některé (pomyslně podtrhuji některé, všechny rozhodně ne) rysy první republiky, ale upravené pro naši dobu, nebylo by to vůbec špatné. Snad nejsem jediná s tímto názorem.

Kristýna Kotíková

Počet příspěvků: 1, poslední 2.3.2013 23:25:01 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Kristýna Kotíková

Kristýna Kotíková

Líbí se mi původně francouzské slovo pelmel, nejlépe definuje mé myšlenky i obsah tohoto blogu. Nečekejte politiku, doufám, že ani ne moc skuhrání, spíš postřehy z trochu jiného úhlu pohledu.

Studentka. Křesťanka. Trochu intelektuálka, rozhodně velký snílek. Někdy dětinská, jindy předospělá. To jsem já. C'est moi. That's me.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy