Když voda vystoupí z obrazovky

pondělí 3. červen 2013 19:48

Následující řádky asi nebudou originální a jen doufám, že ne otravné. Sami mi dáte za pravdu, že je rozdíl něco vidět v televizi, kdy, alespoň u mě, běhá po zádech zvláštní mravenčení, samozřejmě smísené se silnými obavami a lítostí, a být přímo u toho, vidět realitu tváří v tvář. Chce to notnou dávku odvahu, podívat se reailtě do očí.  

Vrátila jsem se dnes z Prahy, města, kam se upírá nejvíce zrak médií a myšlenky národa. Jakožto "venkovanka" mám problém se po městě pohybovat za běžného provozu, natož v takovém krizovém stavu.

Nebylo to poprvé, co jsem se setkala s velkou vodou. Tři roky zpátky jsem byla nedobrovolnou účastnicí bleskové povodně ve francouzském regionu Provence, kdy zemřelo přes 20 lidí během 24 hodin, nemluvě o přeměně krásného údolí ve výjev z katastrofického filmu. Otřáslo to mým vnímání světa a hlavně se změnil můj pohled na přírodu obecně. Tehdy nemohl nikdo nic dělat, voda se přihnala z hor a nešlo ji zastavit.

Proto jsem tuto sobotu s obavou pozorovala sliby politiků, že se všechny práce řídí protipovodňovým plánem. Viděla jsem, jak může voda uděřit během pár hodin, jak je důležité se flexibilně přizpůsobovat a "dívat se z okna", tedy brát ohled na přírodu, ne na kus papíru, jakkoliv dobře zpracovaný.

Ale o tom nechci psát. Nemám právo soudit. Spíš bych se chtěla podělit o to, co mi letělo hlavou, když jsem dnes odpoledne lítala po promáčené a studeně nevlídné Praze ve snaze najít dobrou tramvaj za metro. Já si tu pár minut běhám venku, za chvíli se schovám do tepla a bude mi dobře. Ale stovky lidí jsou právě teď venku, moknou a jednoduše nemůžou jít domů. A přesto pracují s maximálním nasazením. Jak zasažení živlem, tak hasiči, policisté, záchranáři (víte, jaký za to mají plat?) a dobrovolníci. Těm patří pravý respekt.

Někdy mám snahu myslet si, že to, co ukazují v televizi, není skutečné. Jistě za to můžou filmy. A o to víc je šokující, když to opravdu vidíte. Mně stačily pytle s pískem a zátarasy. Jako by se na mě vrhly a strhly oponu z očí. Pak už jinak myslím, vnímám. A vše ostatní k vám promlouvá ve zvláštní atmosféře jisté a opravdové skutečnosti.

 

Kristýna Kotíková

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Kristýna Kotíková

Kristýna Kotíková

Líbí se mi původně francouzské slovo pelmel, nejlépe definuje mé myšlenky i obsah tohoto blogu. Nečekejte politiku, doufám, že ani ne moc skuhrání, spíš postřehy z trochu jiného úhlu pohledu.

Studentka. Křesťanka. Trochu intelektuálka, rozhodně velký snílek. Někdy dětinská, jindy předospělá. To jsem já. C'est moi. That's me.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy